JAK MÁM CHYBU V MEDU
26.09.2012 13:40VČELAŘÍM....
Nevím, jestli se mohu nazývat včelařem....Koupil jsem dvoje včely, potom ještě dvoje, potom ještě jedny a potom jedny vlastní vychoval. Mám tedy sice šestero včelstev(tedy asi 240 tisíc včel), nejsem však zatím registrován u Českého svazu včelařů a neodebírám časopis Včelař.
Prostě a jednoduše, zašel jsem do knihovny, nabral spoustu literatury a začínám.
Když jsem si jel pro svoje třetí včely k Láďovi do Všestud, jel jsem fakt na lehko. Bez rukavic, obleku, kukly. Jel jsem tam pozdě večer, aby byly holky už pěkně zalezlé v úlu. Když jsem přijel na stanoviště, už tam všechny byly- ptal jsem se včely na česně, prý mají dneska všechny odpíchnuto. Maká jen noční směna. Ucpali jsme česno, vzal jsem úl do teplejch a dal ho do kufru. Měl jsem trochu obavu, že včely někudy vylezou, ale Láďa mne ujistil, že je jim v úle dobře, kam prej by lezly.
Potom jsem se šel podívat, jak se spojují dvě slabá včelstva. Sejme se víko z úlu, položí místo něj novinový papír s dírkami (nejlépe Blesk s nahatou holkou) a na papír se položí další nástavek s osiřelými včelkami (to jsou včely bez maminky !). Včely se do rána prokoušou přes Blesk k sobě a bude jim to trvat tak dlouho, že se zkamarádí. I nu, společný nepřítel stmeluje !
Když jem se vrátil k autu a nastartoval, rozsvítila se palubní deska. Okamžitě byla plná včel - šly za světlem. Láďa měl košili s kuklou, sednul si v ní do auta a řekl, že jedem, že mu včely nevadí!
Jasně, co by mu vadily, když byl v ochranném obleku !!! Otevřel jsem všechna okna ve voze a chvíli čekal, že včely opustí prostor... Neopustili a tak jsme se rozjeli. Představa, že takto pojedu až na Svahovou, byla i pro mne - pozitivně smýšlejícího, dosti deprimující. Láďu jsem vysadil doma, popřál mi příjemnou cestu. V tu chvíli jsem si vůbec neuvědomil, že by mne mohla, v půl jedenáctén večer, zastavit policejní hlídka....Nezastavila mne. Ale vystvětlovat, že doklady k vozidlu mám v pouzdře na zadním sedadle společně s rojem včel, se mi určitě nechtělo. Přes všechny představy jsem roj dovezl bez úhony - byl fakt v pohodě, včelky poznaly dobrého budoucího pána - včelaře !!!
Včely jsou úžasné.....první, co jsem se dozvěděl v literatuře je, že nesmí zahálet. Jamile se včely nudí, tak píchají. To je jak u lidí.
Je to nádhera, když Vám lezou po rukách (ty jsou pochopitelně v rukavicích), bzučí kolem Vás, když jim lezete do příbytku. Určitě Vás uchvátí, kolik jich je - mraky... Jsou tam trubci, dělnice, mladušky, larvy, plod a hlavně matka. Najít jí, je docela kumšt - obzvláště, když nevíte jak vypadá, jako já. Ale protože jsem velmi sečtělý a nedělám nic bez přípravy, koupil jsme si matku ocejchovanou, a to znamená, že má tělíčko označené barvou, žlutou. Měl jsem kliku a v jednou úle jsme jí našel.
Vždycky když vlezete do úlu, trochu jim to tam poboříte. Včelky totiž mají všechno dokonale slepené, utěsněné, aby jim do úlu netáhlo. Když tam lezu, tak jim to trochu rozházím, aby se nenudili. Přidám sem tam mezistěnu, aby mohli stavět dílo. (pro nezúčastněné: je to dost odborná věta- vysvětlím: dám jim tam rámeček s uměle vylisovanou voskovou plackou, kde jsou předtištěny buňky plástu. Včely pak z vosku, který dokáží vyprodukovat postaví dílo - tzn. že předtištěnou placku dostaví jako celý plást s buňkami.
Ale abych se dostal k tomu medu.
Byl teplý srpen. Všichni včelaři v údolí již provádějí druhé či třetí metání medu. (pozn. metání znamená vyzískání medu z plástů - normální včelři říkají, že jdou točit.) My, na horách, jsme se chystali na první vytáčení. Je to především dáno naší nadmořskou výškou (u mne cca 900 m n.m.), ale také ostatními podmínkami, jako jsou cesta na vodu, senoseč a mimo jiné i mé pracovní povinnosti. Nadešel tedy den, kdy jsem chystal první stáčení medu.
Předem, než jsem přistoupil k samotné operaci, jsem přečetl co píší v knihách. Nejvděčnější je kniha Včelařství od autora Veselý a kolektiv. Není sice interaktivní, je poněkud starší, ale pro naše horské včelařství je naprosto dostatečná a kvalitní. Tam se píše, že med můžeme včelámm sebrat až tehdy, když je zavíčkován jako zásoby. Pilní včelaři však vědí..., a to je v knize také uvedeno, že stačí, když každý plást bude zavíčkován z jedné třetiny. Tím vlastně včelkám ulehčíme práci s víčkováním medu....
Tak jsem to i při prohlídce medníků chápal. Zavíčkováno bylo z jedné třetiny a více a neviděl jsme problém... Rámečky jsem z medníků, se zručností mě vlastní, začal přesunovat do vozíku pro sběr medu a začal je odvážet do chlívka, kd jsem měl připravený medomet (odtud metání medu). Vytočil jsme asi 25 kg medu ze dvou včelstvev.
A kde byla chyba?
V přehnané hygieně. Muži mne jistě chápou.... Každá nádoba, která se používá na sběr medu, by měla být čistá. Všichcni jsme byli na vojně (tedy skoro všichni) a víme, co je mokré, to je čisté. POZOR, U STÁČENÍ MEDU TO NEPLATÍ !!! Každá kapka vody ve stočeném medu je nežádoucí. Tak to bylo i v mém případě. První várku, kterou jsem stočil, jsem dal do nádob, které byly v myčce asi před týdnem - takže jsem stáčel do sklednic dokonale suchých. Ty jsou v pohodě a med se chová dle literatury.
Druhá várka - umístěná do vlhkých sklenic - světe div se - začala kvasit !!!! SAKRA, CO S TÍM !!!
Nelámali jsme si hlavu dlouho. Ve Veselým a kolektivu jsem našel recept na medovinu a už to kvasí, tak jak má!!!! Inu, chybami se člověk učí !!! AŽ TO DOKVASÍ, DÁM VÁM VĚDĚT !!!